Únikové cesty

od Barbora Haplová

Je lepší alkoholismus nebo snobismus? A co něžná tyranie nedělních návštěv a povinných bábovek? Kamila, Eda a Emilie žijí ve vesnici podomácku slepené ze zbytků starého světa. Její obyvatelé neustále komentují, co si o všech a o všem myslí, jako kolektivní živý bulvár, před kterým není vůbec nikdo v bezpečí. Než dospějí, musí ti tři ještě strčit holou ruku do klubka slepýšů, cucat cíp mokrého ručníku, postavit parádní bunkr. Zbavit se strýcovy neodbytné pracky a opatrně pohladit kostnaté koleno. Vymazat z paměti obraz roztříštěného skla, uzdravit si podlitiny, nenechat se stáhnout do bezedné hořkosti a osamělosti. To samé by ale měli udělat i dospělí. Románový debut lze číst jako průvodce zvětšenými detaily dětských vzpomínek, ponor do složitých mezilidských vztahů a situací, anebo příběh o úniku ze světa nevstřícného ke křehkosti.