Diagnostika dítěte předškolního věku

od Jiřina Bednářová

Diagnostika dítěte předškolního věku Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku je zaměřena na sledování a rozvoj následujících oblastí: • motoriky, grafomotoriky • zrakového vnímání • sluchového vnímání • vnímání prostoru • vnímání času • základních matematických představ • myšlení a řeči • sociálních dovedností • sebeobsluhy (samostatnosti) • hry Publikace Diagnostika dítěte předškolního věku se orientuje na populaci předškolních dětí. Čtenáři jistě budou rodiče – jsou prvními učiteli s nezastupitelnou úlohou pro pozdější vzdělávání. Zpravidla věnují pozornost vývoji svého dítěte a mají zájem dozvědět se více. Chtějí je dále rozvíjet, chtějí vědět, jak na to. Publikace bude dobře sloužit i učitelkám mateřských škol. Pro svůj úkol – doplňovat rodinnou výchovu a v úzké vazbě na ni zajistit dítěti dostatek mnohostranných a přiměřených podnětů k jeho aktivnímu rozvoji a učení – se učitelky potřebují dále vzdělávat a rozvíjet své diagnostické dovednosti. Tato publikace jim může být přínosná. Ve shodě s pojetím autorek není cílem předškolní diagnostiky „nálepkování“ dětí. Je to prostředek pro zajištění odpovídající vzdělávací nabídky a vhodného pedagogického vedení. Publikace poutavou a nenásilnou formou poskytuje rodičům i učitelům informace, jak probíhá vývoj dítěte od časných etap do věku školního, co by mělo dítě zvládat v předškolním věku, kam by mělo „dojít“, než nastoupí do školy. Nabízí inspiraci pro přímou práci s dítětem, vycházející z jeho vývojových potřeb, a dává možnost, jak je zjistit. Zde je těžiště publikace, nebo_ rodiče či učitelé mohou sami vývojovou úroveň dítěte diagnostikovat. Diagnostika vychází z průřezových vývojových řad (ve většině případů se jedná o informace, v jakém věku by mělo dojít k upevnění dílčích dovedností). Byly konstruovány na základě dlouhodobé poradenské zkušenosti autorek. Samy autorky upozorňují, že při jejich užití je potřeba být obezřetnými. Údaje o obvyklém dosažení dané dovednosti či schopnosti se netýkají všech dětí beze zbytku. Existují odchylky ve vývoji, které nemusejí být známkou vážného opoždění dítěte. Nemělo by proto docházet ke zvýšenému tlaku na dítě vzhledem k nedosažení uvedených věkových norem. Materiál by měl být inspirací rodičům i učitelům pro přímou práci s předškolními dětmi, nikoli „dogmatem“. Diagnostika nemůže být jednorázovou záležitostí, předškolák je ve svých výkonech závislý na okamžitém nastavení a vyladění. Korigovat různá zkreslení (neschopnost či nezájem se v daném okamžiku požadovanou činností zabývat) pomáhá opakované sledování. V případě závažných odlišností od popsaného vývoje či odchylek ve více oblastech je vhodné obrátit se na poradenská nebo klinická pracoviště pro „odbornou“ diagnostiku i doporučení navazujících intervencí. Přeji nové publikaci hodně čtenářů a čtenářům hodně inspirací! PaedDr. PhDr. Anna Kucharská, Ph. D. katedra pedagogické a školní psychologie Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy